Horská cyklistika a Big Shock! Čti rozhovor s Áďou Fuksovou.

Nazdar Áďo.

Jakej Big Shock! si ochutnala jako první a pamatuješ si kolik ti tehdy bylo let?

Myslím, že to bylo ve druháku na střední během odpolední přestávky a potřebovala jsem něčím nakopnout, abych přežila další dvě hodiny. To mi bylo 17 a měla jsem Watermelon!

Jak ses vůbec dostala ke spolupráci s Big Shockem!?

Díky klukům z Big Shock MTB teamu, potkávali jsme se vždy na závodech, a když se rozpadl můj bývalý tým, oslovili mě, jestli bych se k nim nechtěla přidat a já souhlasila.

Je to parta supr lidí s peckovejma, žlutě zářícíma dresama, a i když jsem zde jediná holka a úplně nejmladší, nevadí mi to, beru je všechny jako svoje starší bráchy. Jsem ráda, že můžu být součástí.

Kde začala tvoje cesta k horský cyklistice? A proč jsi neskončila třeba na asfaltu, ale na svahu kopce?

Na horském kole jsem jezdila už odmalička, rodiče nás s bráchou vždy vedli sportovní cestou. Ale ta pravá, závodní začala někdy v květnu 2013, táta se svým kamarádem si občas zajeli nějaký ten amatérský závod na kole, mě to v tu dobu až tak nelákalo.

Byla právě jedna studená propršená sobota a táta se s ním na jeden takový v Mladé Boleslavi chystal, MTB maraton. Jenže kamarád onemocněl a byla by škoda, kdyby jim předem zaplacené startovné propadlo, tak za mnou táta přišel s tím, jestli nechci jet za něj.

Nejdřív se mi moc nechtělo, ale pak mě přemluvil. Tak jsme se vydali na cestu. Jen co jsme přijeli do areálu závodu, už jsem pocítila kouzlo té skvělé atmosféry, co prostě ani anti-cyklistu nenechá v klidu. Všude spousty cyklistů, lidí, co jsou naladěni na stejné vlně, se stejnou vášní i láskou. Nikdy nezapomenu na zvuk tlukotu srdce, několik vteřin před startem, který tam vždy pouští z reproduktorů. No, odstartovalo se, skoro celý závod propršel a já s teniskama z Lidlu, hliníkovým kolem po tátovi, tyrkysovou mikinou s kapucí a ponožkama s tweetym jela celkem nekompromisně.

Několikrát jsem se poblila, několikrát jsem uklouzla po bahně a spoustu kopců tlačila, ale nic z toho mi ji neznechutilo, naopak, byla jsem do toho teď zapálená víc a víc a taky mě bavilo předjíždět chlapy (sorry kluci :D). Dojela jsem ve zdraví do cíle, dokonce s úsměvem, hladová a úplně vyřízená, ale byl to pro mě start mojí obrovský nový části života a za to vám děkuju tati a p. Ch. ♥

Máš nějakej sportovní cíl, po kterým toužíš ze všeho nejvíc?

Chci jednou ukázat těm, co ve mě nikdy úplně nevěřili, že na to mám. (secret message) THAT‘S ALL.

A co závody? Oblíbila sis nějakej konkrétní, na kterej se vždycky nejvíc těšíš?

Mezi můj jednoznačně nejoblíbenější patří rakouská Salzkammergut trophy. Závod s tou pravou bajkerskou atmosférou, skvělá fanouškovská základna, lidé ze spousty částí Evropy, nádherné prostředí…

Vždy sem jezdíme o pár dní dříve, abychom si projeli trať, a já miluju hory, takže jsem v sedmém nebi a neskutečně si to užívám. Mimo jiné se mi tu 3 roky po sobě povedlo dostat na stupně vítězů, což je pro mě v tomto závodě třešničkou na dortu.

Jak vnímáš cyklistiku ve svém životě? Jedná se o tvou hlavní náplň nebo by ses chtěla v budoucnu živit něčím jiným?

Cyklistika je mojí obrovskou součástí, věc, která mě dělá šťastnou a úplně bez ní bych si už popravdě svůj život ani nedokázala představit. Živit se zrovna cyklistikou by byl můj splněný sen, ale čím jsem starší, tím víc to musím vidět realisticky.

Chci být stále lepší a lepší, dávat do toho vše a závodit chci také, dokud mi to mé tělo dovolí, ale každý má předpoklady k něčemu jinému a já si myslím, že je dobré znát své hranice, ale nikdy neříkej nikdy…

Máš v plánu ještě studovat? A pokud ano víš už co a proč zrovna tento obor?

Ještě nedávno jsem byla rozhodnutá, že ano, ale postupem času si sama říkám, uvidím, kam mě ten život během následujících měsíců zavede, třeba bude vše úplně jinak. Moc mě zajímají studie, které se týkají především zdravého životního stylu a sportu, např. výživa nebo fyzioterapie.

Co je tvůj smysl života?

Myslím si, že svůj smysl života ještě stále hledám a hledat budu, přece jenom je mi 19 a v životě mě toho doufám ještě hodně čeká. Žiju prostě teď a tady a každý den mi něco nového dává.

Jaký největší SHOCK! jsi při závodech zažila?

Svůj největší SHOCK jsem nejspíš zažila minulý rok, kdy jsem se rozhodla začít jezdit ČP v XCO, namotané tratě na menším území plné technických překážek, náročných výjezdů a sjezdů.

V dubnu mě čekala zkouška ohněm, moje první cross country. Den před závodem jsem polovinu večera probrečela, že se hrozně bojím a že to přece nemůžu jet, že se tam někde zabiju atd. :D. Nemohla jsem vůbec spát a skoro jsem nejedla, jak mě bolelo břicho. Přišel den závodu a já už měla nervy v kýblu, opravdu jsem se bála, že někde spadnu, polovinu věcí jsem při najíždění trati v předešlých dnech ani nesjela, XCO v pražských Řepích pro mě prostě nebylo nic jednoduchého :( .

No ale přišel start a pak cíl. Přijela jsem totálně překvapená, já sebou ani jednou neflákla a dokonce jsem sjela i věci, ze kterých jsem se při tréninku mohla skoro po… :D! Prostě #SHOCKYOURSELF

S jakým mindsetem jdeš do závodů?

Do každého závodu se snažím jít s tím, že pojedu, jak nejlépe v tu chvíli dokážu, užiju si ho, i když třeba vidím startovku plnou zvučných jmen, říkám si, makám na sobě, nejsem na tom špatně a hlavně může se stát cokoliv.

Samozřejmě nebudu lhát, jsou občas i dny, kdy se mi tenhle můj mindset úplně nepodaří 100% dodržet a řeknu vám, je to pak sakra znát, hlava je jeden z hlavních faktorů, co dokáží zásadně ovlivnit náš výkon, na to myslete ať už se snažíte dosáhnout čehokoliv… :)

Našla sis v cyklistice mezi soupeřkami přátele nebo mezi váma panuje spíše rivalita?

Jednoznačně vyhrává přátelství, díky cyklistice jsem poznala jedny z nejlepších lidí v mém životě, bez kterých by mi bylo sakra smutno. Ale nebyl by to úplně sport bez rivality, samozřejmě ale zdravé a fér, s mírou.

Měli byste vidět, jak to vypadá například na prvních závodech po zimní přípravě, jak se všichni okukujem a se zvědavostí si říkáme, sakra, tak jak se kdo zlepšil a jak na tom budu v porovnání s ostatníma.

Jak dlouho ti vydrží jedno kolo?

Jedno kolo mi vydrží celkem dlouho, jsem opatrná, když teda nepřijde nějaký ten nechtěný pád, na které jsem expert (psst! :D). Spíš komponenty odcházejí (např. pláště,gripy…) a musí se poměrně často měnit.

Jaká je tvoje spotřeba Big Shocků! na jeden tréning?

Padne většinou jeden BS, který mi nádherně vystačí na celý trénink a energie je hned dostatek a co také nově praktikuju, je při závodě, když mi zbývá posledních pár km do cíle, takové poslední nakopnutí, které dostanu do láhve.

A teď rychlo odpovědi na jednoduchý otázky.

Oblíbený zvířátko? Panda

Trénink nebo závod? Obojí má něco do sebe, závod=zážitek plný emocí a adrenalinu, trénink=klid, vyčištění hlavy a sightseeing.

Řídíš auto? Zatím ještě nee, ale v září začínám autoškolu :P !

Proč je Big Shock! lepší než kafe? Osvěží a opravdu pořádně tě nakopne, prostě Big Shock!

Nejoblíbenější jídlo? Pizza ♥

Film nebo kniha? Mám celkem velkou fantazii, takže radši knížka – např. Alchymista -DOPORUČUJU!

Léto nebo zima? Létooo, když vyjíždím na kolo, nemusím na sebe oblíkat tunu hadrů a je dlouho světlo! ♥

Kdo je podle tebe nejhezčí osoba? Tý jo, celkem zajímavá otázka, samozřejmě existují lidé, kteří se mi nějakým způsobem líbí vzhledově, ale slovo nejhezčí pro mě asi značí člověka, co okolo sebe šíří positive vibes, je sám sebou a nemá potřebu druhým dělat zle, nezáleží mu jenom na sobě a prostě žije naplno!

Nejlepší seriál? Přátelé/Mentalista/Riverdale

Oblíbená barva? Nejdřív jsem jí absolutně nesnášela, ale teď, jednoznačně jakákoliv růžová!

Zkoušela jsi někdy jezdit na kole pod vodou? Nevím, jestli se to úplně počítá, ale projížděla jsem jednou během závodu jedním fakt dost hlubokým brodem řeky, že mi koukala skoro jen hlava a řeknu vám, je to sakra makačka, ale zároveň supr osvěžení, málem mě to odneslo! :D

Díky moc za odpovědi Áďo a přejeme spoustu dalších úspěchů a bezpečných sjezdů.
 

Líbil se ti rozhovor nebo ti v něm chybí dotaz? Neváhej se zeptat v komentářích.

#ShockYourself